Jsem Olivie,
Mám dvě narozená dvojčátka a milujícího manžela. Bydlíme v baráčku s luxusní zahradou.
Jsem šťastná, protože mám to, co si přeje každá žena. Lásku, rodinu, dům a zahradu.
Teď si to celé přečtete znovu, jaký z toho máte pocit? Že jsem skutečně šťastná, že?
Popravdě… něco vám napíšu.
Píše se rok 2011,
to mi bylo 19 let. Byla jsem s kamarádkou Lee na kolách ve vesnici a okolo nás projel jeden kluk. Byl SEXY! Neznala jsem ho a on neznal mě. Znala ho Lee, protože bydlel kousek od nich. Myslela jsem, že bych si ho mohla přidat na Facebook, ale neudělala jsem to a po pár dnech setkání mi poslal žádost o přátelství a já přijala. Psali jsme si každý den – od rána do noci – každou minutu.
Nadešel čas a po pár dnech psaní mě navštěvoval u mě doma. Bydlela jsem ještě s rodiči, takže jsme se scházeli před bytovkou. Povídali jsme si o čemkoliv a nikdy nebyla nuda. Cítila jsem vzrušení, motýli v břiše. Naschvál jsme se škádlily, abychom se co nejvíce dotýkali. Ale ani jeden neřekl, že se navzájem sobě líbíme.
Na svou Facebookovou stránku jsem sdílela příspěvek, co kamarádi chtějí (pusa, jít do kina, lízátko apod.) Luco mi napsal, že by chtěl pusu a já byla o to více vzrušená. Opřel mě venku ve tmě o auto a začal mě líbat. Ale k ničemu nedošlo, protože jsem už od 14 let věděla, že se odevzdám tomu pravému. Myslela jsem si, že je Luco ten pravý, ale nebyl. Protože měl pro mě osud naplánované úplně něco jiného, než jsem předpokládala.
Odstěhovala jsem se od rodičů a už jsem se s Lucem nikdy neviděla a neuvidím. Protože každý bydlíme na jiné straně republiky. A tím to skončilo. Touha, ale přitom vědět, že není ten pravý.
Píše se rok 2017…
Uběhlo 6 let od posledního setkání s Lucem. Párkrát jsme si v roce 2015 napsali, ale to bylo vše. Našel si partnerku a já mám manžela. Každý jsme šli vlastní cestou. A vše se zdá být takový, jak má.
